Pektorál

Možná proto, že uchovávají zkušenosti, které se nemění tak rychle jako svět kolem nás. Pektorál nebyl ve starověkém Egyptě jen ozdobným šperkem. Nosil se na hrudi a spojoval ochranu těla i duše s důstojností, mocí a duchovním řádem. Od pektorálů Střední říše až po proslulé pektorály faraona Tutanchamona nebyla jejich hodnota jen v drahých materiálech, ale hlavně ve významu, který nesly. Chránívaly člověka, jeho postavení i jeho cestu mezi pozemským a duchovním světem.

Tento příběh se v díle Jiřího Friče otevírá znovu. Pektorál už není předmětem určeným k nošení, ale samostatnou sochou, která před člověkem stojí jako znak. Připomíná, že potřeba ochrany nezmizela; proměnily se jen její podoby. Stále si vytváříme symboly, které dávají tvar tomu, co nelze snadno pojmenovat.

Pektorál proto nepůsobí jako vzdálený odkaz na minulost. Historie v něm není uzavřena, ale pokračuje v současnosti. Dávný symbol získává nový materiál a nový prostor, jeho poselství však zůstává živé: chránit to, co je v člověku nejcennější, a uchovat vědomí vlastní důstojnosti i v čase, který se neustále mění.