Jiří Frič pracuje s postavou prostřednictvím jednoduchého tvaru, jehož význam soustřeďuje do několika přesně zvolených prvků.
Nepotřebuje popisovat každý detail – znak a atribut dokážou nést význam celé sochy.
U Doktorky I. je tímto prvkem stetoskop. Není pouze označením lékařské profese. Jeho výrazná linie vstupuje přímo do kompozice, prochází postavou a podílí se na jejím celkovém charakteru.
Výsledkem je jasně čitelný motiv zbavený všeho nepodstatného. Tvar, symbol a atribut se spojují v sochařskou zkratku, která si zachovává jednoduchost i lehkou nadsázku. Socha není popisem konkrétní postavy, ale znakem, který její charakter vystihuje několika přesnými prostředky.
Doktorka I. vznikla současně se Sestřičkou. Obě díla tvoří přirozenou dvojici a spojuje je také osobní příběh jejich vzniku.
Ten už nejlépe vypráví autor sám – při osobním setkání.